Bethesda Terrace

Dlouhou dobu nebyl se projít ve svém rodném městě Angles, celou dobu jenom cestoval a když už se vrátil ze svých cest tak ho otec skoro nepustil ze své kanceláře jak mu všechno vysvětloval a snažil se mu přiblížit vše co se za tu dobu stalo. Proto se dnes rozhodl, že si zajde do divadla a následně se projde nočním městě. Oblečený v černém obleku s červenou kravatou, kterou mu dala jeho matka se vydal na jeho oblíbené představení, po jeho skončení se procházel parkem ale začalo pršet, z ničeho nic. Začaly padat kroupy a Anthony se potřeboval schovat, ne že by mu déšť něják zvlášť vadil ale spíše nechtěl být naprosto promočený. Rozběhl se nejbližšímu místu se střechou s to právě Bethesda Terraace. Prohrábl si lehce zmoklé vlasy a rozhlédl se kolem sebe, ani se nedivil kolik lidí tu bylo a jenom doufal, že ho tu nikdo nepozná, nepotřeboval pozornost.

Byla právě na cestě domů od její kamarádky, ale chtěla si ještě před příchodem domů pořádně vyčistit hlavu a proto se rozhodla jít co nejdelší cestou kterou mohla. Na sobě měla šaty vínové barvy a přes to kernou bundičku, která se k nim dokonale hodila. Zatažené oblohy si nevšímala až do té doby, co začlo pršet. Přidala proto do kroku a byla rozhodnutá dojít až domu, ale když se do toho přidaly i kroupy, nevydržela to a zaběhl pod střechu k Bethesda Terraace. Překvapilo ji, že zde bylo v tuhle dobu tolik lidí ale byla ráda že je pod střechou. Když se po chvíli rozhlédla kolem a spatřila známou tvář Anthonyho, lehce zpanikařila. Co mám dělat? Mám dělat jako že tu není? Neměla bych odejít? Nebo jít za ním? Všimne si mě?

Přeci jenom pro mnohé lidi začíná život přes v nočních hodinách tak jako před rokem ten jeho. Sám chtěl zase zajít někam do baru ale věděl, že teď by ho novináři ušlapali s tím proč se na veřejnosti tak dlouho neukazoval, na to nebyl zrovna tak dvakrát připravený. Stál u jednoho z prvních pilířů kde nestál skoro nikdo, všichni stáli uprostřed a většinou ve svých partičkách a bavili se. Strčil si ruce do kapes od kalhot a zase se trochu pootočil na lidi. Střetl se s pohledem dívky o které nechtěl už slyšet, od té která mu zlomila srdce a nyní se nacházela dokonce ve stejném městě. Tep se mu ihned zrychlil a jenom chvíli jí sledoval. Rozhodně on za ní nezajde a v hlavě doufá, že ona tu potřebu mát nebude. Rychle se zase otočí a nakoukne ven zda je to stále tak hrozné a nebo jestli se už může vytratit z její přítomnosti ale bohužel kroupy padali snad ještě více než před chvílí.

Kdyby nevěděla, že existuje něco jako pud sebezáchovy, vyběhla by ven a nechala se kroupami klidně ubít, jen aby se vyhla této situaci. V tu chvíli na sobě ucítí něčí pohled. Je to on? Otočí se, ale on už opět kouká vedle. Měla bych tam zajít? Pořád se nemůže rozhodnout, ale moc ráda by si o tom co se stalo promluvila. Sama si už několikrát potají večer trénovala co by mu chtěla říct, ale teď když má tu možnost, neví co by řekla. Nenápadně proto udělá jen pár kroků jeho směrem skrz lidi. Ahoj. Pozdraví ho tichým hlasem a s dostatečným odstupem. Mezitím sklopí oči, aby se vyhla očnímu kontaktu a zkouskne si spodní ret.

Sám si ani nechtěl představovat situaci kdy jí opět uvidí, mohla být už dávno vdaná přeci jenom to je už rok co se zasnoubila možná i více tak by se ani nedivil. Nechtěl vidět jak je šťastná ze svým Anglickým bohatým snoubencem. Ovšem když slyšel její hlas nemohl jí přeci ignorovat, to nebyl vůbec jeho styl. Otočí se na ní a vůbec se nesnaží o nějaký úsměv či vůbec pozvednutí koutků. Ahoj, Alison. Pozdraví jí a prohlédne si jí. Co tu děláš? Zeptá se zpříma bez okolků.

Když po takové době slyší jeho hlas, cítí jak jí začínají vlhnout oči a proto párkrát za sebou zamrká, aby se nerozbrečela. No tak vzpamatuj se. Mohla jsi to nechat být, ale teď jsi tady a můžeš mu říci všechno co chceš. Snaží se sama sebe uklidnit. Myslím, že to samé co ty. Schovávám se, před ubytím kroupami. Pokusí se o pousmátí a ukáže ven na tu spoušť. A co ty tady děláš? Zeptá se. Myslím tady, v Angeles. Myslela jsem, že někde cestuješ. Doplňí svou otázku a stále kouká všude možně, jen aby se mu nepodívala do očí.

Sám neví co od tohoto setkání má čekat ale není ten tip, který by odešel nebo dokonce utekl aby se něčemu vyvaroval. Přeci jenom chtěl zjistit co dělá ona zrovna tady a není v Anglii se svým otcem, který jí vždy říká co má dělat. Víš, že to jsem nemyslel. Myslím tím co děláš v Angeles. Proč nejsi v Anglii se svým snoubencem? Nemohl si odpustit poznámku ale přesto se tvářil naprosto v pohodě a s určitým nezájmem. Vrátil jsem se abych převzal firmu a také si našel životní partnerku. Řekne jako nic přitom když jí odpovídá. Sám také musel uznat, že mu to tu opravdu chybělo. Stejně jako jeho rodina, jeho krásné sestry. 

Jeho poznámka na jejího snoubence jí opravdu nepomohla, spíš naopak, protože se se svým osudem pořád nedokázala smířit. Byla jsem tu navštívit kamarádku. A taky jsem to tam s nima už nemohla vydržet. Odpoví jednoduše, protože si stejně myslí že detaily by ho nezajímaly. Aha, to je moudré. Podotkne chápavě. Tak aspoň jeden z nás má šanci na šťastné manželství. Vysloví omylem nahlas své myšlenky, aniž by si to vůbec uvědomovala.

Myslel si, že když si do ní trochu rýpne bude mu lépe a sám už si myslel, že ho nic nepřekvapí ohledně ní. Myslel, že jí maximálně uvidí v novinách a nebo jednou na nějakým večírku kde budou dělat, že se vůbec neznají nebo že jsou jenom známí. Nečekal ale, že jí potká takto brzy a sám neví co má dělat, co říkat. Aha. Přikývne a rozhlédne se okolo sebe a přišlo mu že přichází čím dál více lidí. Budeš mít dobré manželství, přeci jenom ten tvůj Angličan, je naprosto skvělý. Což mě vede k otázce kde ho máš? Zhluboka se nadechl a rozhlédl se jakoby někde každou chvíli měl vyjít. Víš co je celkem dobré, že jsem to zjistil dříve než jsem tě požádal o ruku. Dovedeš si to potom představit to by bylo trapné. Zasměje se nad tím a zároveň jí i tak poprvé přizná, že si jí chtěl vzít což si neuvědomí. 

Když položí další otázku, ve které zmíní jejího snoubence, začíná teprve opravdu litovat že tu stojí. To mi takhle ubližuje schválně? To čeká až se úplně rozbrečím? Pak si teprve uvědomí, že by měla něco odpovědět na jeho otázku. Nejspíše bude někde doma. Odpoví nejistě a dále se už o něm nechce bavit. Vlastně jí přešla všechna chuť ke konverzaci a opět by se nejraději vydala ven a nechala se ubít kroupami. Jeho další poznámka jí opět jen bodne u srdce. Ehm... jo Zkousne si ret a znovu jí začínají pálit oči a ona si zaryje nehty do kůže, aby co nejlépe potlačila slzy. No tak. Zůstaň silná. Uklidňuje se v duchu.

Nechoval se vůbec jak je u něm zvykem navíc ještě k ní ke která byl vždy milý, jedině s ní se uvolnil, vyprávěli si příběhy ale přesto když byl naštvaný nebo podráždění nikdy neříkal nic jako právě teď. Nedokázal to ale ovlivnit, nepřemýšlel nad slovy. Úplně to vidím kdybych nedostal sms pár minut než jsem přijel jako překvapení, jak bych si klekl a viděl na tvé ruce jiný prsten asi bych se propadl do země. Takže vlastně děkuji tvému otci, že měl tu sílu mi to říci. Uchechtne se a pokroutí nad tím hlavou. Stále měl okolo toho smíšené pocity, které se hrnuli na povrch. Sledoval její reakce ze kterých chtěl něco vyčíst a nakonec vyndal ruce z kapes. 

Už nedokáže dál poslouchat jeho narážky. Nečekala, že se bude chovat zrovna takhle a vůbec ho nepoznávala. Hele, tobě se asi hodně líbí mi ubližovat co? Řekne trochu víc nahlas. když už to zkrátka nevydrží. Jo jasně, já naprosto chápu tě že jsi naštvaný a máš na to plné právo, ale tohle jsem od tebe prostě nečekala. V tu chvíli se musí úplně otočit protože slzy, které se jí celou tu dobu draly napovrch jí začaly stékat po tváři dolů a ona neměla tu sílu se na něj dál koukat. Chtěla by utéct, utéct někam hodně daleko, úplně od všech a už se nikdy nevrátit. Místo toho je uvězněná mezi hromadou cizích lidí a s tím, kdo jí zlomil srdce.

Zhluboka se nadechl a sledoval jí. Neměl vůbec v úmyslu jí ubližovat to se mu nepodobalo ale musel si aspoň zauvažovat nahlas, protože to ještě nikomu neřekl a potřeboval to přestat dusit. Já nejsem ten kdo si přes týden našel někoho jiného. Odpoví jí naprosto klidným hlasem a rozhlédne se kolem nich protože nepotřeboval aby její zvýšení hlasu přivedlo zbytečnou pozornost. Nejsem naštvaný ale zklamaný. Upřesní jí to a následně už jenom sleduje její záda. Udělá k ní opatrný krok a položí jí ruku na rameno. Nezáleží na tom stejně už je po všem a tak to zůstane. Nebreč nechceš ještě aby tě někdo vyfotil. Snaží se jí uklidnit a zároveň se to snaží připomenout i sám sobě, že už je po všem, že už pro něj nic neznamená a že to nejspíše nikdy nebyla holka pro něj.

Ty nejsi ten, kdo si přes týden někoho našel. Zopakuje klidějším hlasem. Ty jsi ten, kdo se se mnou rozešel přes SMS. Upřesní a opět si zkousne spodní ret, protože se jí živě vybaví jak se v tu dobu cítila. Ale to už je jedno. Potvrdí, utře si slzy hřbetem pravé ruky a napůl se otočí zpátky, protože vážně nemá za potřebí tady dělat scény.Po tomhle krupobití se stejně o ničem jiném psát nebude. Pokusí se zasmát i když jí to moc dobře nejde. Nadechne se, jako by chtěla něco říct, ale než začne, jako by jí došly slova a přijde jí všelijaké vysvětlování zkrátka zbytečné. Proč je najednou tak těžké mu to vysvětlit?

Stáhl ruku z jejího ramene a opět jí strčil zpátky do kapsy. Stále se rozhlížel kolem zda neuvidí náhodou někoho s foťákem nebo někoho kdo je celou dobu sleduje a píše si do tabletu. Ano, to jsem ale to tvůj otec mi musel volat aby mi řekl, že si se zasnoubila tak mi přišlo, že už je jedno zda se rozejdu přes sms nebo přímo, přeci jenom už to stejně bylo ukončené. Vysvětlí jí klidně jak v tu situaci uvažoval. Nepotřeboval nic vysvětlovat protože její otec mu všechno objasnil a on nepotřeboval už slyšet nic více. Myslím, že už bych měl jít. Prohodí a podívá se jak je na tom krupobití, které se o dost zlepšilo.

Moc dobře ví, čeho je její otec schopen, i když jí neustále překvapuje, kam až je schopen zajít. A ty si jako myslíš, že bych se dobrovolně zasnoubila s někým koho sotva znám? Zeptá se. Myslela si, že jí znal opravdu dobře a proto jí mrzelo že jejímu otci jentak uvěřil anižby si o tom sám něco zjistil. Já tu svadbu oddaluju jak jen můžu a jednou z té svatby sejde nadobro. Řekne na svou obhajbu. A pak se zadívá na svou ruku a prsteníček, kde by původně měl být zásnubní prstýnek, ale pro ní ten prsten vůbec nic neznamená a proto ho nosí na prstě pouze když je to nutné. Cítí, že už jí na vysvětlování moc čau nezbývá a bůhví kdy ho zase potká, tak si aspoň chce mezi nima udělat jasno.

Už ztratila potřebu mu vše vysvětlit. Jediný co teď potřebovala bylo jít domů, dát si svůj život do pořádku a najít si také svou vlastní cestu. Neměla už ani sílu cokoliv mu říci, protože v nějakých věcech měl přeci jen pravdu a proto tam jen stojí a sledouje jak odchází. Z očí se jí skutálí slza, které si ani nevšímá a stojí na místě mezitím co lidi kolem ní prochází jako by byla sloup a postupně odchází. Když Anthony úplně zmizí z dohledu, vzpamatuje se a co nejrychleji se tentokrá plná odhodlání vydá domu aby také měla tu šanci začít svůj život žít nanovo.